je vzdálená 11 km jižně od Žatce v nadmořské výšce 361m. Souřadnice  GPS : 50°14'19.77"N; 13°33'28.88"E. Společně s obcemi Velká Černoc a Milošice je Želeč částí obce Měcholupy. Při posledním sčítání v r. 2001 žilo v obci celkem 234 obyvatel.

     První písemná zmínka o obci Želeč pochází z roku 1360, kdy zemřel zdejší farář Mikuláš. Jako majitel obce s patronátním právem nad kostelem se v té době uvádí Vilém ze Skal. Po něm nastupuje zakladatel ročovského kláštera Albrecht z Kolovrat. V letech1401–1416 sídlil na Želči Zikmund ze Želče, který již roku 1393 vykonával nad želečským Svatým Mikulášem patronátní právo. Po husitských válkách se Želče zmocnilo město Žatec, jemuž byl konfiskován za účast na prvním stavovském odboji. Roku 1551 kupuje želečské panství Jan Čelechovec z Kralovic. Po jeho smrti zdědil Želeč jeho bratr Jiří, který roku 1573 umírá. Jiří Čelechovec neměl dědice, a tak majetek přechází na jeho strýce Viléma Ostrovce z Kralovic. Ten roku 1575 prodává tvrz, dvůr a vesnici Želeč s kostelním patronátem a vším příslušenstvím za částku 7450 kop míš. grošů Divišovi Hrobčickému z Hrobčic. Znamená to, že panské sídlo vzniklo v Želči nejpozději za Čelechovců. Diviš Hrobčický († 1596) spojil panství Želeč s panstvím Líčkov. Od r. 1596 vlastní panství jeho syn Bohuslav, který ovšem 12. května 1623 při konfiskaci ztrácí své statky a mimo jiné také statek Želeč s tvrzí a mlýnem. V konfiskačním protokolu se uvádí: "Tvrz z kamene vystavěná s krásnými prostrannými světnicemi v přízemí a prvním patře, ceněná na 500 kop míšenských grošů, potom mlýn pod Želčem v jednom složení, ze kterého muselo býti odváděno čtrnáct měřic pachtovného.“Hned na druhý den kupuje panství za 50 615 kop Hartvik Vratislav z Mitrovic, v letech 1611–1612 komorník císaře Rudolfa II. Ten ovšem neměl žádné potomky, a tak veškerý svůj majetek přepsal své ženě Anně Marii Žďárské ze Žďáru, která ho po jeho smrti roku 1628 prodává jistému plukovníkovi z Morwaldu. Pak se v Želči vystřídalo více majitelů. Objevuje se Ferdinand František Albert hrabě z Wahlu, za něhož byla založena matrika. Po něm vlastní Želeč do roku 1730 Michnové z Vacínova. Následujících devět let má v držení Želeč Hynek Leopold Netzlinger rytíř ze Schelchengraben a v letech 1739 až 1747 přechází panství do rukou Oliviera hraběte z Wallisu. V letech 1747–1810 patří Želeč svobodným pánům Zessnerům ze Spitzenbergu. Nejdříve Janu Františkovi; po jeho smrti 10. 1. 1772 dědí Želeč jeho syn Vincenc a ten Želeč prodává za 280 000 zl. Františku Schreitrovi ze Schwarzenfeldu. Po jeho smrti 25. března 1834 přechází majetek na Františka Korba rytíře z Weidenheimu. R. 1840 dědí Želeč dcera Fr. Korba Klára Dammová roz. Korbová. Její manžel Jan Damm prodává roku 1871 dvůr za 400 000 zl. knížeti Thurn-Taxis v Loučeni. Kníže Hugo Maxmilián Thurn-Taxis (03. 07. 1817 v Praze – 28. 11. 1889 na zámku v Loučeni) vlastní statek Želeč do roku 1884. Pak ho získal velkostatkář a majitel měcholupského statku a pivovaru Antonín Dreher. Od roku 1921 vlastní statkář Vojtěch Fuchs.